Nejzákladnější pojem u práce s weby je slovo „internet.“ Často se setkávám s tím, že lidé nevědí, co to vlastně je. Zkusím to vysvětlit laicky, snad se mi povede. Složité to není!

O toto téma jsem se otřel už v článku Jak fungují vyhledávače, odkud si vezmu začátek textu:

Internetový chumel

Internet je spousta počítačů propojených dohromady. Pro zjednodušení si představte, že každá webová stránka je na jednom počítači.

Takže máme spousty počítačů a na každém je jedna webová stránka. Všechny jsou mezi sebou propojené.

K tomu máme taky pár počítačů, u kterých sedí uživatelé – Vy. Tyhle počítače jsou s těmi prvními taky propojené.

Všechno je to jeden velký chumel počítačů a mají mezi sebou kabely. U některých počítačů nikdo nesedí a jsou na nich weby. U některých počítačů sedíte Vy.

Kdykoli můžete na svém počítači zadat nějakou platnou webovou adresu, třeba www.miencraft.cz, a Váš počítač najde v tom chumlu počítač s webem www.miencraft.cz a zeptá se ho: „Hej kámo, ty tady máš ten web miencraft.cz? Co tam prosim tě je?“ A ten druhej odpoví: „Jasný, to tady mám, dívej co tam je…“

A Váš počítač Vám na monitoru zobrazí, co mu jeho kamarád z chumlu zvaného internet naservíroval.

Jsi na internetu? Tak to jsi taky jeho součástí

Slovem internet se někdy označují jen ty počítače, na kterých jsou weby. Takže když si svůj počítač připojíte k internetu, tak se tomu říká „jsem připojený k internetu.“

Ovšem když se Váš počítač připojí k internetu, tak je vlastně taky součástí internetu. Jakmile totiž připojíte počítač k internetu, tak byste na něj mohli teoreticky umístit webovou stránku a lidi by si jí mohli zobrazovat.

V praxi je to tak, že na počítači žádnou webovou stránku nemáte. Takže jste sice součástí internetu, ale nikdo se na Váš počítač nemůže podívat (doufám) – není na něm nic veřejného.

Slovem internet ale označujeme všechny počítače, které v něm jsou připojené. Takže i počítač, ze kterého si čtete tenhle text, je součástí internetu.

Internet je bordel

Proč tomu říkám bordel? Protože kterýkoliv jouda (třeba já) si může koupit počítač, dát na něj jakoukoliv webovou stránku a zapojit ho do toho chumlu zvaného internet. Nejsou v tom žádná pravidla. Opravdu to funguje takhle jednoduše. Stačí poměrně mělké technické znalosti.

Můžu si hned zítra koupit počítač, zapojit ho do internetová zásuvky od kabelové televize a dát na něj třeba web o tom, že celý svět se Vám jen zdá a máte skočit z okna.

Když pak budete na svém počítači klikat ze stránky na stránku – prostě budete „brouzdat po internetu“, tak se třeba náhodou doklikáte až na ten můj počítač a zobrazí se Vám „celý svět je iluze, skoč z okna.“

Z toho vyplývá, že byste na internetu neměli všemu věřit, protože internet snese opravdu všechno. NIKDO ho neomezuje (skoro).

Ono to dlouho trvat nebude. Už teď vládní organizace některé weby sestřelují jak na běžícím pásu. Tak si to užijte, dokud internet nepodléhá Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a podobným.

Různé počítače mají různé úkoly

Internet se rozrostl na miliardy zařízení. Je OBROVSKÝ.

Aby to celé fungovalo, je potřeba mít speciální počítače, které mají speciální úkoly, aby se v tom někdo ještě vyznal a aby to fungovalo.

Počítač s adresami ostatních

Tak například jsou v internetu speciální počítače, na kterých jsou seznamy webů (domén) a adresy počítačů, na kterých jsou tyto weby umístěné. Představte si to jako telefonní seznam.

Je totiž nereálné, aby se Váš počítač pokaždé, když si chcete zobrazit nějaký web, ptal všech počítačů v internetu, jestli ho náhodou nemají.

Když zadáte na svém počítači webovou adresu webychytre.cz, tak Váš počítač jde nejdřív s dotazem do počítače jménem „telefonní seznam“.  Jeho adresu zná, protože tu mu dal počítač, přes který se připojil k ostatním počítačům.

„Hledám webovou stránku webychytře, kde prosim tě je?“
„Jasný, tak ta je na adrese Pardubice, Programátorská ulice č. 8, třetí patro.“
„Mám to, díky.“

Počítače si mezi sebou samozřejmě místo poštovních adres sdělují adresy číselné. Každý počítač v internetu má svou jedinečnou adresu.

Počítačů se speciálními funkcemi je spousta. Principiálně je to ale opravdu jednoduché tak, jak říkám.

Je to jako když doma propojíte tři počítače kabely. Akorát, že těch počítačů je několik miliard, některé z nich mají speciální funkce a některé z nich jsou superpočítače o velikosti domu (něco takového má Google).

Pochopili jste z toho, co je to internet? Pokud ne, tak se nebojte napsat dotaz do komentářů pod článkem.